:GLAMOUR: THALÍA: „Jsem normální žena“  (11/2009)

Vždy byla sebejistá a hrozně ráda se pouštěla do nových projektů. Nyní se vrací s novou deskou. Její vnějšek odráží její vnitřní sílu, se kterou dokáže prorazit. Má jasné nápady a zná cestu, kterou chce jít a zanechat tak stopu. Kromě toho umí říct světu, co si přeje. Tohle je nová Thalía.

 Vidíme, že jsi velmi nadšená tímto novým hudebním projektem. Pověz nám, co uslyšíme na této desce. Jaká je jeho esence?

Jsem opravdu nadšená vydáním této desky, protože na něm pracuji velmi intenzivně více než rok a našla jsem si perfektní tým, ideální komplice na tvorbu tohoto produktu, který brzy budete mít v rukou. Chtěli jsme představit živý, hmotný projekt. Novou výzvu, která mi přinese drápky a odvahu. Desku, která mě rozpláče, rozechvěje a která mě nakonec vyzkouší jako umělkyni. Tohle jsem hledala už dlouho. Našla jsem písničky, o kterých jsem si myslela, že je nikdy nezazpívám a dovolila jsem poslechnout si názory lidí z mého okolí, jestli mám zazpívat takové věci nebo ne. Analyzovala jsem do hloubky, jak bych se vyjádřila skrz jednu z těch písniček, zkoumala jsem, co znamenají texty a otevřela jsem se poslouchání. A tohle je, ve výsledku, esence, kterou má ta deska: silné písničky. Slyšel jsi mě to říct mockrát, ale při této příležitosti je to pro mě taková deska. Ať se děje cokoli v mém životě a co přijde poté, tak budu vnímat tento projekt, hudebně nebo interpretačně a ve výběru písní, jako jiný kalibr.

 Jsi velká perfekcionistka a vždy se do všeho angažuješ. Proto, skládala jsi pro tuto novou desku?

Jak víš, od svého prvního alba jsem složila několik písní, protože to hrozně ráda dělám, baví mě skládat. V tomto případě jsem se spojila s Leem ze Sin Bandera, což je někdo, koho profesně velmi obdivuji. V Miami jsme společně složili dvě nové písničky, které jsme dali na desku: „Ya Lo Sabía“ a „Cómo“. Ta poslední je skutečně moje oblíbená z alba.

 Kde bereš inspiraci ke skládání?

Když jsem sama, tak si vezmu papír a pero nebo záznamník a začínám psát nebo zpívat inspirována tím, co se mě zrovna zmocňuje. Když pracuješ se skladatelem, ten proces je jiný, mezi oběma je hodně nápadů a hledáš způsob, jak vyjádřit své pocity. Proto potřebuješ komunikovat a aby skladatel znal také tvá hlediska a potřebu jasně vyjádřit pocity nebo emoce. Je důležité v tom všem mu také rozumět a dobře znát, s jakými hudebními nápady přichází.

Jednou jsem slyšela, že jsi komentovala, ve vztahu ke Glorii Estefan a Madonně, že důležité je se znovu objevovat. Teď vidím, že kromě nových zvuků  máš nový svěží vzhled a ještě silnější a pozitivnější přístup. Jaká byla přeměna a proces toho znovuobjevení?

Dovolila jsem si zbavit se pout a vzhledů, které se nahromadily tím, jak plynul čas a snažila jsem se je rozlámat na tisíc kousků, abych se před lidmi ukázala taková, jaká jsem. Jsem normální žena, která denně nosí džíny a která chodí po ulici v teniskách. Představit se nahá, bez nějakých doplňků, jednoduše taková jaká jsem, bolí. Bolí to, protože člověk se většinou schovává za osobnosti, představy, líčení a když se odhodláš být sama sebou, jsi křehčí a zranitelnější, protože se staneš průhlednou. Byl to více než roční proces a zlomila se mi celá struktura fyzická, duševní a emoční. Dala jsem si příležitost být sama sebou.

Jako žena, přijde chvíle, kdy víš, že jsi připravená být matkou a založit rodinu. S alby se děje to samé?

Je hodně etap v kariéře zpěvačky. Když se staneš známou, chceš, aby lidé věděli, co zpíváš, přinášíš a říkáš, ale podle toho, jak plyne čas, jsi namotaná ve slávě, prostředí a egu, můžeš se tím nechat unést. Může se stát, že v takové rychlosti se tvá kariéra změní na tlak vydat jednu desku za druhou a nemáš čas hledat svou vlastní cestu a zhodnotit, kudy jít. Jestli jsi na dobré cestě nebo ne, vrátit se  nebo pokračovat touto cestou.

Tato deska se vydává několik let po „El Sexto Sentido“ a nacházím se v úplně jiném bodě života, už dobře vím, co chci. Jako osobnost jsem vyloučila hodně věcí, které mi nechyběly a cítím jedinou potřebu jako zpěvačka – komunikovat, inspirovat a vyprávět příběhy.

Jsi velmi jistá žena. Byla jsi vždycky taková nebo je to něco, co se utváří během let a zkušeností?

Ve skutečnosti mám dva extrémy: na jednu stranu můžu být velmi nesmělá,  rezervovaná s osobním prostorem a stydlivá se soukromými částmi svého těla, na druhou stranu jsem velmi extrovertní a vášnivá. Jsou to dvě místa, která se vláčí se mnou protikladnými smysly celý můj život a můžu říct, že hodněkrát jsem chtěla, aby se vyrovnaly.

Vždy jsi měla dobré tělo, ale teď vypadáš více ve formě než kdy předtím. Změnila jsi zvyky v posledních letech?

Měla jsem úplnou životní změnu. Narození mé dcery změnilo mé vnímání světa. Musela jsem se více starat o fyzičku, všechno změnit a kontrolovat své stravovací návyky. Přinutila jsem se cvičit každý den, ne hodně, ale disciplinovanou formou a naučila jsem se žít zdravě. Nekouřím, nepiji, nejsem fanatická do sladkostí ani do zákusků, nejím chleba a kromě toho se snažím pít ovocné džusy a jíst bezmasá jídla. Je to nový životní styl, který mě naplňuje energií a způsobuje, že se cítím úplně bez toxinů.

Existuje nějaké jídlo, které by pro tebe bylo pokušením a pro které se musíš obětovat, aby ses udržela štíhlá a ve formě?

Vždy jsem byla štíhlá,  takovou postavu jsem měla už od mala. Větší práci mi dá udržet se na váze, která mi vyhovuje, protože oproti většině lidí nepřibírám na váze, ale spíše hubnu. Abych tomu zamezila, snažím se jíst každé dvě  a pů hodiny, například jím hodně mandlí a tak dosáhnu, že metabolismus pracuje lépe a kromě toho neztrácím tolik svalové hmoty. Neodříkám si nic, protože nejsem člověk, který nemůže odolat moučníku, protože pravda je, že u mě to nebudí pozornost. Ráda jím hodně kukuřičných holubiček, ty miluju.

Budíš dojem ženy, která dosáhla v životě všeho, co chtěla. Byla jsi v nejúspěšnější mexické skupině, hrála jsi v nejdůležitějších novelách v zemi, dala ses na sólovou kariéru a byla jsi úspěšná od prvního singlu, počítáš s uznáním v hudebním průmyslu, máš dobré přátele a vytvořila sis stabilní a šťastnou rodinu. Jak se cítíš, když se podíváš, že co sis vysnila, všeho jsi dosáhla?

Na této desce jsem vlezla do skladu, kde mám schované všechny archívy. Prohlížela jsem si kazety a videa – ve formátech, které skoro neexistují – a zameřila jsem se na kontrolu celého svého života: co jsem udělala, čeho jsem dosáhla, kam jsem došla.. pravdou je, že cítím v duši úsměv úplného zadostiučinění a dosáhla jsem toho velkou pílí. Je jisté, že existuje důležitost osudu, kterou ti dá Bůh, abys došel až tady. V této revizi jsem našla vyhrazené archívy, kterými jsem se zabývala v mé kariéře od středy do neděle během několika měsíců – nahrávky mých telenovel, ve kterých jsem si uvědomila, že jsem byla jako druh robota, protože jsem nepřestala ani chvilku pracovat. Díky tomu, že jsem se tomu věnovala, se mohu usmát a plácnout se do zad.

Postrádáš telenovely?

Jestli jsem k tobě upřímná, postrádám jen určité chvilky z telenovel. To, co mě drží na krajíčku nostalgie je tak krušná práce, jako je natáčení takové obsáhlé telenovely. V tuto chvíli bych už nemohla zůstat sedět, zatímco technici mění reflektor, který svítí ve studiu nebo čekat, až mě znovu nalíčí, protože byl hluk zatímco jsi točila scénu, ve které máš plakat, což má za následek, že ji musíš opakovat. Asi se nevdiím ve tři hodiny ráno někde na vozovce, protože scéna je o automobilové nehodě, kterou má hlavní hrdina.. V závěru, ráda hraji a i když vím, že tyto postavy mě ověnšily v jiných zemích a díky nim jsem poznala spoustu lidí, už si nedokážu představit, že to dělám!

Se kterou postavou se nejvíc ztotožňuješ a která se ti nejvíc líbí?

Postava, která jsem nejvíc já, je Marimar a ta, která se mi nejvíc líbila – María la del Barrio.

Ty, která jsi začínala velmi malá uměleckou kariéru, jakou radu bys dala všem zpěvačkám a herečkám, které začínaly taky jako mladé a jsou teď na vrcholu?

Aby využili chvíli a prožili ji teď a tady. Já se například dívám na jedno video a už si nepamatuji, kde jsem v tu chvíli byla. Protože hodněkrát jsi hodně nervózní a blokuješ to a nevidíš, jaké to je. Řekla bych jim, ať to vidí úplně, prožijí to naplno a vtisknou si to do každé buňky svého těla, protože teď je ta chvíle, ale nikdy nevíš, jak dlouho bude trvat. Možná přijdou jiné generace, které je nahradí a proto stojí za to si každou takovou zkušenost prožít a užít na maximum.

Bojíš se běhu času a věku?

Absolutně. Uvízla jsem fyzicky a duševně na 23 letech. Mám energii, štěstí a sny jedné dívky tohoto věku. Jsem přesvědčená o tom, že nic není nemožné a můžu všeho dosáhnout.

Tvůj manžel, Tommy Mottola,  radí ti ohledně písniček na nové album a vzhledu, který používáš na představení?

Tommy je velmi ohleduplný ve všem. Nevyjadřuje se, jestli jestli já neotevřu dveře, abych mu dala hledisko, které se týká jednoho z aspektů mé kariéry. Ale vždycky se vměšuje se mnou do všeho. V tomto projektu, když viděl tým, který jsme utvořili, cítil se tak dobře, že se přidal. Ale vždycky byl fixován na hudebníky, řízení, zvuky, samozřejmě, s jeho hudebním a producentským mozkem se přibližuje hodně tomuto hudebnímu konceptu.

Jaký je tvůj oblíbený doplněk?

Prstýnky.

Jaká je tvá oblíbená prázdninová destinace?

Bora Bora, Tahiti.

Jaká je fráze, která hlásá, co si myslíš o životě a která tě doprovází tvou uměleckou kariérou?

Představovat si, myslet a vytvářet.

 

 

 

Ze španělštiny přeložila Dajens