:HOLA: THALÍA A TOMMY PŘEDSTAVUJÍ SYNA MATTHEWA ALEJANDRA září 2011

Je to robustní, veselé a živé dítě. Zdá se, že si uvědomilo, co se stalo v jeho okolí, i když má jen dva a půl měsíce. Je to Matthew Alejandro, druhý potomek Thalía a obchodníka Tommyho Mottoly. Ti nás přijali společně s prvorozenou dcerou Sabrinou Sakae, aby nám představili nového člena rodiny. Klidně a s úsměvem Matt (nebo Matti, jak mu pěkně říkají) ignoruje důležitou roli, jíž zahrál v minulosti své matky, která se na něj dívá zatímco jej chová v náručí. Tak malý neví, že to on napojil Thalíi sílou, vírou a nadějí po bolestivé a nečekané smrti její matky Yolandy Mirandy (byla v Mexiku aby asistovala na svatbě své dcery Ernestiny, která by se slavila jen několik hodin po ohlášení její smrti). Jen čtyři měsíce po porodu Thalía oslavuje život prostřednictvím svých dvou ratolestí a zkouší s balzámem jejich polibků a objetí uzavřít ránu, která se nechce uzdravit. A také odůvodnit to, co srdce nechce pochopit. Ale ona to bezpochyby dokáže, protože láska k Sabrině a Mattovi bude větrem svíčky a kormidlem, které požene její cestu do klidnějších vod.

 

Gratululujeme Thalío k novému členovi rodiny. Jak se cítíš s novým dítětem v domě?

Představ si to. Je to největší požehnání, které přišlo do mého života. Je to lidský tvor s neuvěřitelnou sílou a přítomností. Já říkám, že jsem neměla miminko, ale miničlovíčka, protože je hrozně moc vnímavý k tomu, co ho obklopuje. Má dva měsíce a půl a už začal něco mluvit. Váží skoro osm kilo a nosí oblečení pro jednoroční děti, je to obrovské dítě.

 

Na koho se podobá?

Na Sabrinu. Má mou strukturu obličeje a moje oči, ale také má něco z mého manžela.

 

Narodil se tak jak jste předpovídali?

Ano, v přesném termínu, který mi dal doktor. Narodil se přirozenou cestou v newyorské nemocnici Monte Sinaí, 25. června v 11 hodin 48 minut ráno, vážil o něco víc než tři a půl kilogramu.

 

Pověz nám, jaké byly hodiny při narození tvého syna.

Byl to porod, u kterého jsem byla velmi citlivá, s několika pocity - s hořkosladkým momentem, s bolestí a štěstím, ale nějakým způsobem jsem byla přítomna a hrozně jsem si to užívala. Každou kontrakci, každou bolest, vidět ho vyjít a cítit ho bezprostředně na mé hrudi, cítit jeho teplo, jeho život, naplnil mě nadějí a vírou.

Okolo půlnoci předchozího dne začaly pravidelné kontrakce a ve čtyři hodiny ráno už jsme byli na cestě do nemocnice s kontrakcemi sílícími každé dvě minuty. Takže jakmile jsem dorazila, začali mě připravovat na porod. Po pravdě to bylo 11 hodin, zdálo se mi to jako nic v porovnání s 33 hodinami porodu, který jsem strávila se Sabrinou.

 

LÁSKA IMPULSIVNÍ A LÁSKA VÁŠNIVÁ

Co bylo jako první co ti přišlo na mysl, když jsi měla poprvé své dítě v náručí?

Radost ze života. Podívala jsem se na něj a myslela jsem si: jsem s tebou, pro tebe, abych ti pomohla v tom, co potřebuješ v této cestě životem, nezklamu tě.

 

Byl tvůj manžel s tebou?

Ano, každou sekundu byl po mém boku, po ruce, stejně jako se Sabrinou. Plakal radostí a nepřestal opakovat: "Má lásko, má lásko, náš chlapeček, náš Matthew". Vždycky byl a je starostlivý, objímal mě, všechno sledoval... Můj manžel je kádr.

 

Proč Matthew Alejandro?

Matthew se mi zdálo vždycky jako božské jméno a spojené s Bohem. A Alejandro pro svůj význam - Opatrovatel. Pro mě je to jako by Matt byl opatrující bytost, která vešla do naší domácnosti.

 

Pověz nám, jaký je Matthew?

Matt je velmi zábavný a usmívající se. Je to skvělé miminko, velmi živé. Pediatrička mi říkala, že vypadá jako šestiměsíční. Nikdy jsem nebyla tak šíleně zamilovaná do nějakého muže.

 

Co na to řekne Tommy, Thalío?

To nevím, už má smůlu :-)  - říká zábavně-

 

Protože láska matka je velmi silná.

A s každým dítětem jedinečná. To co cítím k Mattovi je velmi impulsivní, chtěla bych ho sníst, ráda bych strávila den líbáním, nošením, hraním si s ním, zpíváním a pískáním, protože se mu hrozně líbí, když mu hvízdám :-) - se smíchem-. Ale to, co nejvíce zbožňuje je mambo, s tím usíná, tak mu pouštím Péreze-Prada a je hotový! Je to skvělé, protože tohle má od své babičky, každý den poslouchala mambo. Se Sabrinou, pro změnu, je to vášnivá láska. Objímáme se, laskáme se, líbáme, hrajeme, chodíme v dešti.. Mezi nimi je jedno společné - náš vztah je hrozně krásný. Cítím se požehnaná v těchto životních chvílích.

 

Copak říká Sabrina Sakae na svého nového bratříčka?

Ona říká - "To je moje miminko". Líbá ho, bere jej do rukou, pomáhá mi ho koupat, ráda spolupracuje a dává mi láhev nebo co potřebuji. Chce jej nosit, objímat, povídá mu příběhy.. je to velmi dobrá sestra. Vůbec nežárlí.

 

Pověz nám o Sabrině.

7. října slaví už čtyři roky. Je vysoká, čilá, zábavná, je to hrozně krásná holčička.

 

Přemýšlíte o dalším přírůstku do rodiny?

Nám by se opravdu líbilo mít další miminko a nerada bych dlouho čekala na další těhotenství, ale zrovna bych chtěla dokončit nějaké projekty, mezi kterými je nová deska, která vyjde příští rok, nová kniha Cada Día Más Fuerte, která povídá o mých zkušenostech, mé minulosti... Dnešní žena by měla umět zkombinovat všechno: kariéru, domácnost a rodinu. Teď si chci dát čas na to, co mě moc baví a abych se cítila spokojená se svými životními plány, protože tohle mi pomáhá být dobrou matkou.

 

Jaký je momentálně jeden den v tvém životě?

Vstávám velmi brzy, připravuji Sabrinu do školy, jsem s miminkem, jdu na chvíli do studia, abych skládala písničky s jedním mým přítelem hudebníkem, dělám rádiovou show, která díky Bohu byla v USA velmi úspěšná, procházím texty, které budou v mé nové knize, vyzvednu Sabrinu ze školy, jsem s miminkem. Nakonec, kombinuji život kterékoli matky, s mou kariérou a obavami ze života. Protože jestli skončí obavy, přichází západ slunce.

 

Kde chcete umístit své děti - v New Yorku nebo Miami?

Jsme více zabydleni v New Yorku.

 

Sabrina umí dobře španělsky?

Jistě! Hovoří úplně dvěma jazyky. S mámou pořád mluví španělsky a s tátou v angličtině. A mluví perfektně španělsky. Také ji vštěpuji hodně naší kultury, naší hudby, pohádek, gastronomie.. A ona zbožňuje, když jí děláme enchiladas, tacos s guacamole.

 

Jací jste s Tommym jako rodiče?

Jsme velmi vášniví, otevření a tam, kam vejdeme, tam jdou s námi. Jsme velmi zapojeni do jejich světa, do jejich aktivit, do obav, od svítání do soumraku. Tommy je tak přítomný jako já. Jsme - jak se tady říká - "hands on" rodiče - něco jako "s rukama ve hmotě".

 

Jakým způsobem se změnil váš vztah otcovstvím?

Spojil nás a víc uvolnil. Myslím, že mimo jiné s Mattem jsme se naučili zvolnit, je to báječné, protože jsme objevili spojení, které jde více z tělesné stránky, z tohoto světa. Je to něco hlubšího, z duše do duše. Lépe se jako pár doplňujeme.

 

"NEJSMUTNĚJŠÍ ETAPA MÉHO ŽIVOTA A TA NEJŠŤASTNĚJŠÍ"

Jaký tok emocí jsi měla prožitím posledních měsíců, Thalío? Na jednu stranu, šťastný příchod syna, na druhou stranu, bolestnou ztrátu milované matky, se kterou jsi byla tak spojená.

Bezpochyby je to nejsmutnější a nejšťastnější etapa mého života, protože mám v náručí toto báječné miminko, ale v tu chvíli to bylo jako tsunami, navzdory tomu vím, co se stalo. Snažím se pochopit to, co srdce nechce chápat. - říká se smutným hlasem- . Vím, že můj syn už se narodil jako gladiátor, protože to byla jeho první bitva proti bolesti, proti úzkosti a ztrátě. Prožíval ji v mém břiše poslední měsíc těhotenství, se smrtí mé maminky. Bez toho, aniž by ještě byl na světě, byl vázaný na to být gladiátorem, bojovníkem. A když se narodil, měla jsem takovou vizi, jako by mi říkal: "Tady jsem, mami, jsem bojovník. Potřebuji, aby ses postavila na nohy a pomohla mi pochopit bitvu života".

 

Dokážu si představit, co jsi ztratila ve dnech narození Matta.

Je to tak těžké téma pro mě a tak složité o něm mluvit, protože v mé duši je ještě neakceptovatelné. Představ si, ona byla můj komplic, má přítelkyně, společnice, matka ... a pak už nebyla. Ale z nějakého důvodu, než jsem rodila, jsem cítila její přítomnost a říkala mi: "Má dceruško, neboj se, už znám Mattiho, už jsem si s ním hrála, měla jsem jen v náručí a teď je řada na tobě", a byla jsem klidná, když jsem měla tuto energii, takže jsem věděla, že ona jej nějakým způsobem znala a byla s ním.

 

Věděla tvá matka, že čekáš chlapečka?

Ano - vzpomíná rozrušeně-. Ona vždycky věděla, že budu mít chlapečka a ne kvůli tomu, že nám to řekl doktor. Nechtěla jsem znáš pohlaví miminka a raději jsem čekala až do narození, abych byla překvapená, Bůh to tajil. Ale moje maminka mi vždycky říkala, že to bude chlapec, vždy si tím byla jistá. Víš co, raději se budeme bavit o něčem jiném, protože mě to moc a moc bolí bavit se o tom, co se stalo. Je to něco, co se ještě snažím zdolat každou minutu, každou vteřinu. Dokonce den co den.

 

Chápeme to, neboj se. Byl někdo z rodiny s tebou v nemocnici?

Ne, ale když jsem věděla, že se Matti narodí, zavolala jsem Federice a řekla jsem jí: "Sestřičko, přijeď". A ona nasedla na letadlo a následující den tady byla. Zůstala dva týdny, aby mi pomohla s miminkem, starala se také o mě se sesterskou láskou, vařila mi, česala a dávala mi veškerou svou lásku. A později, v měsíci a půl, mě navštívila Ernestina.

 

Tak ti popřály všechny tvé sestry?

Všechny. Od Laury po Ernestinu, Gabrielu, Federicu a samozřejmě mou babičku. Celý svět byl šťastný a dojatý. S láskou a neuvěřitelným spojením. Jsem hrozně ráda z nového vztahu s Laurou, ze záchrany našeho sourozeneckého vztahu, naší lásky. Ta láska tam byla vždycky. Všimni si, že když se má dcera poprvé viděla s Laurou, zamilovala se do ní a začaly mít velmi dobrý vztah. Smrt mé matky byla velmi nešťastnou událostí, ale nějakým způsobem zlepšila vztahy.

 

V roce 2011 jsi prožila velmi silné zážitky, cítíš, že se něco v tobě změnilo?

Všechno se ve mně změnilo, vše. Polovina mého já tady není a druhá je naplněná láskou, světlem, novou energií, novou chutí postavit se životu a dělat jedinečné věci, zábavné, jiné. Chci intenzivně prožít každý okamžik. Já, stejně jako titul mé nové knihy, která vyjde první týden v listopadu, se cítím "Každým dnem silnější".

 

Zdroj: časopis Hola, přeložila pro vás Dajens